Toyota Land Cruiser a 1400 km řeckých šotolin

18. 05. 2022 | Alexis Papadopulos Náš trip na řecké šotoliny prověřil Toyotu Land Cruiser, ochrannou fólii i keramiku na kolech.

Toyota Land Cruser brodění
 

Toyota Land Cruiser je relativně nepohodlné, neobratné a užrané auto. 

Takže nastal čas využít jeho potenciál.

Měli jsme projezdit poušť v Maroku, ale přetrvávající marocký lockdown nás donutil přehodnotit plány.

V tu dobu bylo počasí v Evropě nic moc. Hory v Albošce či Gruzii pod sněhem a Portugalsko daleko.

Chvíli jsme lamentovali kam teda a nakonec vyhrálo Řecko.

Čekalo nás 1400 km nezpevněných cest napříč celým Řeckem.

"Řecký detailing" proběhl taky!
 

2 motorky 1 auto

Neponechal jsem nic náhodě a Land Cruisera obul na A/T pneumatiky BF Goodrich. Na asfaltu hučí o málo víc než silniční gumy. Na terénních M/T gumách bych nechtěl poslouchat ten hukot :).

Na šotoliny jsou A/T naprosto dostatečné - grip i ochrana proti defektu.

Na ráfky jsem pro jistotu nahodil keramiku Gyeon, ať se dobře oplachují od prachu. Tuhle keramiku mám na silničních ráfcích a v poměru snadnost aplikace a výdrže je suprová.

BF Goodrich
 

Čekal nás dlouhý přesun ČR - Slovensko - Maďarsko - Srbsko - Makedonie - Řecko.

Z Brna jsme táhli 1 motorku na vleku. 2. motorku si půjčil kamrád přímo v Řecku a připojil se až na místě.

Vozík
 

Od začátku jsme byli trochu nesourodá skupina.

Nebudem si nic nalhávat, motorky a za nimi auto je v terénu hodně zvláštní kobinace. Motorky projíždí terén výrazně rychleji a ano, museli čekat. 

Na druhou stranu zase né tak dlouho a s výhodou - veškerá bagáž v autě :).
 

Trasa pro motorky

Off-road cestu jsme plánovali podle TET (Trans Euro Trail). Souřadnice od týpků, co to jeli před námi - na motorkách :).

Není to vždycky 100%, cesty nemusí být aktuální, ale poskytne to super mustr pro začátek.

Trasa
 

Rozhodně TET doporučuji, pokud plánujete cesty mimo silnice.

Ovšem mějte na paměti, že jsou to cesty projeté motorkami.

Motorky projedou skoro všude. Auto ne...
 

Den 1.: nebylo nám přáno

Soluň

Výhled z našeho hotelu v Soluni

Probudili jsem se do krásného dne v Soluni, kde jsme sundali motorku, zaparkovali vlek, a vyrazili směr Peloponés.

Okolo Soluně mají silnice v katastrofálním stavu. Jestli cestám u nás říkáme tankodrom, tak nevím co si myslet o těch okolo Soluně.

Na obranu Řecka uznávám, že dál od Soluně byly cesty krásné. Teda až na ty horské...

Padlý strom

Cestu jsme proráželi čumákem

Hned 1. výjezd mimo silnice začal prodíráním mezi padlými stromy (nevím co bych dělal bez ochranné fólie). Vezli jsme s sebou elektrickou motorovku, ale sr...t na to a prorazili jsme si cestu čumákem.

Poškrábaný lak

Od větví to nejvíc odneslo zadní křidýlko

Když už jsme si prorazili cestu, zahrabali jsme se ve sněhu. Bylo ho skoro po kolena. Museli jsme to otočit, což bylo chvíli drama, protože motorka prostě 2.5 tunové auto nevytáhne. Vozím lopatku, tak jsme kopali.

Zapadli

Zůstali jsme na břichu, protáhla se jen motorka

Nakonec se Lanďák vyhrabal :).

Sjeli jsme zpět na cestu a pokračovali kus po asfaltu, že se napojíme později.

Šotolina
 

Napojili a jeli krásnou rychlou šotolinu. Na šotolinách jsme zfukovali pneumatiky na tlak okolo 1.6 baru. Snesly by méně, ale neměli jsme s sebou plnohodnotný kompresor a nechtěl jsem riskovat defekt. I tak Land Cruiser výrazně zpohodlněl. 

Nijak zvlášť jsme se po šotolinách neloudali a cítil jsem, jak se olej v sériových tlumičích rychle zahřívá. Zahřátý olej snižuje schopnost tlumení a rázy se dost přenášely do řízení a celého auta.

Po cestě jsme dojeli k dlouhému brodu a idylka skončila na úpatí hory, kde cestu zaterasily kameny. Takže otočka a přes brod zpět na asfalt.

Brodění
 

Do hotelu jsme dojeli po asfaltu.
 

Den 2.: tady se natáčel Hobit?

Kdyby mě tu vysadili a řekli, seš na Novém Zélandu, neměl bych jediný důvod nevěřit.

Hobitín
 

Nedotčená příroda mezi horami. Nikde nikdo, jen obrovské zelené pláně.

Cesta mě bavila. Tuhá hlína, místama měkčí až rozbahněná, museli jsme hlídat, abychom nezůstali v kaluži.

Hobitín 2
 

Bohužel nás opět zastavil sníh...

Hobitín 3
 

Naštěstí objížďka vyasfaltovaným pasem nebyla daleko. Jen řekové neřeší úklid silnic.

Všude se válely popadané kameny, dřevo a občas krávy :).

A jeslti si říkáte, zda-li tam nebyl i sníh, tak ano. Dal nám stopku až úplně nahoře po 2 hodinách cesty.

Sníh

Motorka dojela za zatáčku, pak už ani ťuk
 

Otočka a na hotel po asfaltu...

Alespoň jsme našli hotel s dokonalým výhledem.

Výhled z hotelu

 

Řecký detailing

Kdykoliv to jen trochu šlo, stroje jsme umývali. Nechtěl jsem, ať jsou nánosy prachu zbytečně velké.

Naštěstí řekové byli hodní a půjčovali nám hadici s vodou a další detailingové příslušenství jako: koště, ručník z koupelny nebo hadru na podlahy :).

Řecký detailing
 

Bahna z Hobitína jsme nabrali dost, hlavně na podvozku, auto smrdělo jak hnůj :).

Zabahněné auto je sice sexy, ale pro techniku naprosto nejhorší co může být.

Alespoň hadice

 

Den 3.: Život bere, život dává

A dneska dával!

Šotoliny
 

Projížděli jsme krásnými cestami v horách podél moře a ty výhledy mi udělali radost. Moře jsem neviděl snad 3.5 roku.

Výhled na moře
 

Místama byla cesta dost techniká s velkými kameny. Řadili jsme redukci a spolujezdec musel ven ukazovat, abychom tam nenechali v lepším případě výfuk.

Tahle část mě bavila asi nejvíc z celého tripu.

KTM
 

Konečně jsem se za volantem potil. Jak to říct - každý metr cesty nebyl zadarmo :).

Miláčci

Medvěd nebo pes? :)

Po cestě vesnicemi jsme potkávali spoustu psů, zlých i hodných. Pravda je, že v autě nás to moc netrápilo, ale na motorce nic moc.

Největší miláčci byly vysoko v horách. Kolem krku ostny, aby je vlk nezakousnul. Chrání stádo proti vlkům a asi i medvědům.

Medvěd

Přemýšlel jsem, jestli ho nenaložit a vzít domů :)

Odpoledne jsme dojeli do přímořského města Astakos kousek nad Peloponésem, kde jsme se potkali s 2. motorkou.

Už jsem natahoval plavky, ale moře bylo studené, tak jsem je hodil zpátky do kufru :).

Toyota u moře
 

Den 4.: This is Sparta!

Začala 2. část našeho tripu. Víc pamatáková než off-roadová.

Přejeli jsme dlouhý most Rio-Antirio spojující západní Řecko s Peloponésem. Mimo jiné doporučuji, je to takový evropský Golden Gate :).

Pokračovali jsme přes Olympii, kde se konaly 1. olympijské hry.

Ale cíl na Peloponésu zněl jasně - Sparta.

Kdo by nechtěl vidět sochu Leonida! Na jeho počest jsme si večer na hotelu pustili 300: Bitva u Thermopyl :).

Leonidas

Socha Leonida

Budu upřímný, Sparta na mě velký dojem neudělala. Troufám si říct škaredé město. Ovšem žil tu Leonidas. Byla to pro mě čest, ale jednou stačilo.
 

Den 5.: Akropolis

Čekala nás cesta do Athén a po cestě jsme projeli ještě pár zajímavých míst, třeba Korintský průplav.

Taky pár divadel, to je super podívaná. 

Řecké divadlo

Honza počítal řady

Na Athény jsem byl zvědavý, ale příjezd byl opět hodně rozpačitý. 

Klasické balkánské město. Chaos, nepořádek a parkování v hotelu chvíli smrdělo, že zůstaneme zaseklí pod zemí.

Ale co. Ubytovali jsme se v hotelu co nejblíže Akropoli a vyrazili na horu pěšky. Musím říct, že pěšky působí Athény mnohem hezčí než autem :).

Vstup na Akropoli byl zajímavý. Po peripetiích s lístky a pocitem hlídačů, že budeme dělat nepořádek, nás nakonec stejně pustili.

Akropolis
 

Akropole na mě udělala největší dojem ze všech památek v Řecku. 

Dlouhá historie na vás dýchne a celé Athény máte jako na dlani.

Výhled na Athény

Výhled z Akropole

Nevím co všechno se na tomhle pahorku dělo, ale Akropole, jeden z hlavních symbolů Řecka, to neměl nikdy lehký. 

Přišli Peršané a celou ji rozbili. Pak přišli Turci a přestavěli ji na mešitu. Němci ji rozbombardovali a nakonec se na ni podepsali Komanči.

Až ji řekové jejich tempem za 100 let zrekonstruují, bude to dokonalé místo :).
 

Den 6.: Kraj jak z pohádky

Cesta z Athén byla náročnější, protože jsme okusili vyhlášený řecký noční život :).

Jeli jsme směr Delfi a to je naprosto pohádková krajina plná památek.

Delphy

Příjezdová cesta do Delphy

V Delfi mají nádherný výhled na údolí plné olivovníků končíc mořem korintského zálivu. 

Vlastně se nedivím, že Zeus tohle místo označil jako střed Země.

Prošli jsme všechny místní památky, mrkli na věštírnu delfské Sybili a pak usnuli.
 

Den 7.: 23 hodin v autě

Už v Athénách mi začínalo být jasné, že náš trip skončí předčasně.

Práce se neptá, jestli máte dovolenou či nikoliv a hold povinnosti předčasně zavolaly.

Musel jsem do Brna.

V Delphy jsme posnídali a vyrazili směr Brno s malým zdržením v Soluni, kde jsme připojili vlek a naložili motorku.

Cesta ubíhala výborně a google ukazoval běžný dojezd. 

To se ovšem celé pokazilo na Maďarských hranicích...

Maďarská hranice

Kolona na Maďarské hranici

Maďaři nás kontrolovali už na cestě do Řecka, ale to byla oproti tomuhle pohoda. Čabajky se rozhodli, že budou kontrolovat každé auto a tak jsme uvízli v hraniční koloně na cca 6 hodin. 

Někdo mi na instragramu psal, že se dá použít alternativní přechod kousek vedle, ale to už bylo jedno :).

Maďaři jsou prý tímhle vyhlášení, tak dejte pozor, pokud tudy budete někdy projíždět. To byl vlastně jediný černý puntík našeho tripu.

Rád jsem se podíval zase někam dál od domu, viděl kus světa a vyzkoušel co Toyota vydrží, co vydrží fólie a co keramika :).

A už plánujeme něco dalšího, tentokrát to vypadá, že pojedeme všichni na motorkách.
 

Nejkrásnější místo? Delfi a Hobitín kdesi v řeckých horách.

Co na mě udělalo největší dojem? Pastevečtí psi a Akropolis.

Toyota vydržela? No problem :).

Keramika na kolech? Dobře se z kol oplacoval prach, když jsem po příjezdu umýval doma, kapičkuje, čili po zhruba 4000 km funguje jak má.

Co fólie? Za mě jedna z nejlepších investic co jsem do auta dal. Samozřejmě s přihlédnutím, že jezdím v terénu. Jen na předním nárazníku je kousek, kde se protrhla, jinak drží.


Tak zas příště!

/Alex
 

Krajinka

Toyota Land Cruiser

KTM

Off-road

Psisko

Moře

Další psisko

Objednávky a dotazy: 770 144 424 (po-pá 10-17)

Pečujte o svůj vůz i na Slovensku

Košík: 0